Dnes byl takový pestrý den. Ráno jsme odevzdávali zbraně do zbrojáku hned po snídani. Celkově jsme byli neustále v poklusu, což bylo jenom předzvěstí dnešního plánu. Nácvik rychlého přesunu. V kanadách, plné ústroji, s plnou polní a atombordelem (neforemná brašna s maskou, pláštěnkou a návleky na ruce a nohy) jsme jako četa běželi 5 kiláků. Semtam se popocházelo rychlým tempem, aby si ti slabší mohli nabrat trochu sil. Některým bylo třeba vzít batoh na střídačku a jednoho jsme společnými silami táhli, abychom udrželi tvar. I to k tomu patří, jsme tým a nikoho nenecháváme za sebou. Zvládli jsme to za 43 minut, což je vlastně skvělý čas!
Po přesunu na učebnu nás čekala delší přednáška o bojové psychologii, jak pracovat se stresem, emocemi a celkově to byla vlastně dost zajímavá diskuze, která by určitě zasloužila ještě další vyhrazený čas. Bohužel už byl čas na oběd a tak se to ve třičtvrtě na dvě utnulo.
Po obědě pokračoval čas na učebně a jak to tak bývá, nejednomu padaly oči. Tak se stalo u nezáživného výkladu o prostředcích pro OPZHN, že někteří byli nachytaní se zavřenýma očima. Byli tudíž odměněni 15 minutovým stáním v lavicích. Kdo se přejedl, nebo neměl kofeinové tablety, bojoval s únavou nejvíc.
V průběhu dne si přidělený velitel vybíral odměny v podobě 50-100 kliků. Povětšinou to bylo za prohřešky při manipulaci zbraní na střelecké přípravě. V armádě se totiž netrestá, ale odměňuje. Je třeba říct, že to funguje skvěle. Jeden si to sakra zapamatuje a na střelnici s ostrýma nebude prostor pro chyby.
Poslední výuka byla taky v učebně, ale už praktická. Nácvik s granátem, se kterým si ke konci výcviku hodíme. Jen pro představu: smrtící účinek 100 metrů, zraňující 200. Takže jde opravdu o život. Je na to přesná procedura a na několik povelů je třeba vykonat naprosto přesnou činnost. Zkusil si to každý a ještě to budeme drilovat.
Po večeři odchod na ubikace a samostudium. Nahodile chodil po pokojích velící a jebal nás za nejednotnou ústroj a zkoušel z náhodných otázek. Jeden spolubydlící splatil dluh 50 kliků, zatímco druhý neúspěšně odpovídal na otázky. Dozvěděli jsme se dokonce, že útočný granát SplHgr 85 má olivově žlutou barvu, ať už to znamená cokoli. „V armádě se používají všelijaké barvy, ale všechny jsou zelené, khaki, nebo olivové“. Nakonec z toho naštěstí nebyla odměna pro celý pokoj, i když se dotyčný nakonec ještě provokativně zeptal, proč zkouší jenom jeho.
Zítra bude výuka zase už kratší, všichni potřebujeme odpočinek a tak to kvitujeme s povděkem a vyhlížíme víkend. Tak zase zítra.
Komentáře