Čtvrté pondělí za námi a čtvrtý týden načnutý. Aktivity už jsou opravdu záživné, navíc slepujeme veškeré dosavadní kousky skládačky do celku a začíná to všechno dávat smysl. Po snídani jsme tradičně nafasovali zbraně a vyrazili s malými polními, doplněnými helmami a lopatkami, směr Kozí horka.
Dali jsme dohromady taktický postup v případě tlaku na nepřítele a jeho překonání, včetně granátů a přebíjení. Takhle to zní vlastně jednoduše, ale je tam několik mnoho povelů, reakcí na ně, postupů, pozic a tak vůbec. Soustředit se a dělat všechno správně je celkem náročné a to jsme do toho nestříleli ani cvičnými. Nicméně to byla veliká zábava a už to dokonce vypadalo i akčně.
Po taktice jsme se přesunuli na plácek o kus dál, kde došlo na další kolo maskování. Tentokrát jsme na to dostali časový limit a ani jsem se nenadál a už mě někdo matlal, bo není čas ..čo. Namaskovaní jsme se s ešáky vydali na oběd, tedy vlastně odběr stravy, jak se správně říká. Brambory a kuřízek v ešusu přišly vhod.
Po dlabanci a návratu k báglům bylo načase natrénovat nějakou tu ženijní přípravu. Takže sundat taktické lopatky a hurá k zemi. Je třeba naučit se udělat si okop. Což je takový mělký hrobeček, do kterého si střelec lehne a kryje pozici. Vykopaný materiál navrší kolem sebe, aby byl schovany a zároveň mohl střílet. Zajímavé je, že je třeba jej kopat vleže, což samozřejmě každý opravdu ocenil.
Po úspěšném zakopání se, došlo na opětovný záhrab, protože tuhle legrácku si musí vyzkoušet každý nováček. Nutno podotknout, že jsme se u toho slušně zahřáli a taky zasvinili. V kombinaci s namatlanými tlamami schovanými pod blembáky to byla vskutku chuťovka. Po skončení tohoto zaměstnání jsme celkem ocenili oddechovou dvojhodinovku tělocviku, kterou vedl opět skvělý četař P.
Nastoupili jsme v teplákovkách a hurá na okruh. Všichni tak trošku čekali silový záhul, ale po rychlé zahřívačce došlo na skupinové hry. Ať už to byla naháněčka na čarách (nechám fantazii), nebo cukr, káva, limonáda alias hra na červenou a zelenou z Hry na oliheň, alias na červenou a bílou, podle střeleckých povelů. Tělocvik je vlastně dost podobný, těm školním z našeho dětství, jen je tam fakt víc soutěživosti a hecování.
Notně zpocení se vracíme na ubikace, stále ještě zelené držky, zpátky do maskáčů, na večeři a do učebny odbýt si nudnou, ale notně zkrácenou hodinu OPZHN. Na té zaznělo od rtm. Kryštofa opět několik perel, které posléze přihodím do hlášek. Pak už jenom čištění fakt zasviněných zbraní a hurá na ubikaci. To nám to zase hezky uteklo. Zážitků spousta a takhle je všechny popsat, to by chtělo extra den volna. Tak snad o víkendu. Zítra nás čeká rozsáhlá zdravotní!
Komentáře