Je tu pátý týden. Podle rozpisu měl být hned od pondělka dost drsný, ale musím říct, že to byla vlastně veliká zábava. Teda až na ten začátek. Tradičně jsme ráno fasovali zbraně a bylo to tentokrát na dlouho, takže jsme nabrali zpoždění už po snídani.
Naběhli jsme tradičně na Kozí horku a než došlo na tu velikou zábavu, bylo potřeba si splnit ještě masky a pláštěnky. Takže „Plyn, postřik!“ a „Upravit pláštěnky!“. Nikoho to nebaví, ale holt je to v osnovách. Paradoxně ti, co to měli v časovém limitu oblečené a nasazené správě, trpěli víc. Protože v naprosto nepohodlné pozici v podřepu čekali na ty, kteří s tím zápasili ještě deset minut po tom, co byli už teoreticky mrtví.
Nakonec čas přece jenom vypršel, atombordel jsme mohli v klidu (s nervama, protože to moc dobře nejde) zabalit zpátky a hurá na taktiku. Nejdřív došlo na otestování pokynů pro družstvo a jejich plnění. Čili zaujmout takovou a makovou formaci, zrychlit, nebo zpomalit, zastavit či shromáždit se. To vše pomocí ruky – jako ve filmu.
Nafasovali jsme před chemickou cvičné náboje, rozdělili je do několika zásobníků a teď už přišel čas na to, užít si nějakou zábavu. V družstvech se kombinovali ‚krejdujáci‘ (čili buddy systém kryju-jdu) s podpůrnou palbou, granáty (jen imaginárními) a totálním ničením nepřítele. Poprvé jsme si tak mohli zkusit na puškách full auto a je to teda super zážitek. Tohle by všichni brali klidně každý den i dvakrát!
Po vystřílení všeho došlo na oběd do ešáku a přesun na učebnu. Následovala spojovací příprava, resp. její základy. Volací znaky, relace, NATO abeceda. Víc k tomu asi psát nebudu. Je to zajímavé jenom pro úzkou skupinku nerdů a zároveň se nechcu dotknout citlivých informací. Nicméně těším se na pokračování.
Po večeři pak čištění zbraní, jako už tradičně, a odchod na ubikace. Tam během samostudia kontroluju telefon a domlouvám setkání s kamarádem Honzou, který dnes přijel na cvičení z Čech. Dneska už to nezaklapne, ale napíšeme si v průběhu a určitě dáme řeč.
Zbytek večera vyplňujeme kartami, které už tu nějakou dobu máme, jen jsme je začali hrát až teď o víkendu. Hrajeme žolíky a z počáteční radosti je z toho samozřejmě málem bitka u každé hry. Inu, jak to tak u společenských her mezi dospělými džentlmeny bývá.
Komentáře