Nějak jsem se včera nedokopal k záznamu, tak to shrnu alespoň dnes. Ranní spojovací byla kratší, než bysme chtěli. Vlastně šlo jenom o základní zahlášení se do éteru a tím to haslo. Přitom je to téma v dnešní době dost zajímavé i v souvislosti s odposlechy, rušením atd. Holt na to nejenom nebylo dost času, ale spoustu z toho nám četař P. ani říct nesměl kvůli utajení.
U snídaně jsme zároveň nafasovali taky studenou stravu k obědu – čili bagetu. Po spojovací jsme totiž naskákali do autobusu a hurá na výlet. Čekal nás etický workshop v pastoračním centru v Lulči. Po cestě na mě padlo teskno, protože jsem jel prakticky směrem domů jenom 6 kiláků od baráku.
Na místě jsme zkoukli fiktivní příběh z prostředí Srbsko-Kosovského konfliktu, zatímco jeden náš kolega byl mimo místnost. Byli jsme rozdělení na tři skupiny – žalobci, obhájci a zpravodajci a nepřítomný kolega byl soudce. Byla to celkem zajímavá sonda do toho, jak se dá na jednu událost dívat několika způsoby a že není vždy všechno tak, jak se může zdát, případně že ne každá snaha o dobrou věc tou dobrou věcí opravdu je.
Po návratu jsme si dali trošku do těla. Konečně jsme se dostali totiž na překážkovou dráhu. Bohužel jen na československou, na tu moderní – NATO – nás pustit nesměli. Bezpečnost a tak. Ale i tak jsme se nahecovali a po zkušebním projití došlo na pokus o co nejrychlejší zdolání. Už v polovině měli všichni drop a bylo to teda fakt na srdíčko. Až na jedno drobné pohmoždění se to naštěstí obešlo bez potíží.
Dnešek byl trochu tradičnější. Po snídani jsme nacupitali na Kozí horku a po odhozu báglů došlo na nához barev na xichty – zase. Potom pěkně lopatky a kopat hrobečky – zase. Zajímavou změnou bylo teda to, že jsme hned po snídani nafásli cvičnou munici a tudíž jsme si z těch okopů zastříleli na nepřítele. Všichni se shodli, že to bylo pohodlný asi jako kolonoskopie dělaná slepým zedníkem. Snad tohle nikdy nebudeme potřebovat naostro. Ani tu kolonoskopii.
Po ukončení akce zase zahrabat a šup pro stravu do ešáku. Bylo maso, těstoviny a UHO – to nikdy nezklame. Pak už jen zabalit a šup na ubikace. Dostali jsme velkorysou půlhodinu na to, zbavit se nánosů hlíny, nadbytečných věcí z batohu a upravit se na pořadovku. Na buzerplace došlo tentokrát na pořadový pochod se zbraní, vzdávání cti a vystupování z tvaru. Přísaha se pomalu blíží a tak je třeba cvičit, ať si netrhneme ostudu.
Po ukončení pak už jenom vyčistit zbraně a hurá na ubikace. Byť končíme dnes dřív, máme naordinované samostudium. Zítra nás čekají finální ostré střelby, budou se započítávat body do hodnocení. Hlavně nás ale taky čeká hod granátem. Tentokráte už tím ostrým. Tím, před kterým se neuteče a musí se schovávat do okopu. Takže to pro dnešek zabalím, ať jsem svěží na tu zítřejší akci.
Komentáře