Tak jsme se kolem poledne vrátili z přespávačky v lese. Ta se oproti té minulé lišila dost zásadním způsobem. Jednak mě nechytla smrtelná nemoc před začátkem, druhak nebyla taková kosa a třeťak se na výletě daly dohromady všechny věci, které se tu posledních pět týdnů učíme. Taktická, střelecká, ženijní, topografická i zdravotní příprava.
Ráno tudíž snídáme na pokoji předfasovaný chleba se šunkou a sýrem. Po nástupu probíhá cigánská, takže venku ještě za tmy všechno ven z batohu a ukázat povinnou výbavu. To všechny samozřejmě sere, protože je toho mrak a trvalo dlouho to nějak rozumně zabalit. Po kontrole fasujeme munici a vyrážíme nahoru do výcvikového prostoru. Překvapivě se jde o něco lépe, než posledně, navzdory tomu, že si neseme odhadem přes 25 kilo zátěže v podobě batohu, zbraně a atombordelu.
Na místě se maskujeme, tentokrát už jako profíci za pár minut, házíme na hlavy blembáky a je čas se zakopat. Je nám určený směr, jsme rozdělení do čtyřech družstev a držíme jednu společnou linii v lesíku. Kooeme si hrobečky , čili střelecké okopy, které následovně i maskujmístě probíhá výcvik pravidelně, jsou znát místa, kde už bylo kopáno před námi, ale práci to moc neulehčuje. Zemina je slehlá, tvrdá a místy plná kamení, nebo dokonce břidlice.
Během činnosti se dělíme na dvě poloviny. Zatímco jedna pokračuje v budování, druhá (ta moje) vyráží na patrolu s instruktory. Během té probíhá praktické přezkoušení z topošky, taktických přesunů, zdravotní přípravy a našeho „milovaného“ OPZHN. Takže připravujeme masky a na daný povel navlékáme včetně pláštěnky a bot. Je to strašný oser, jde to těžko, v masce se nahovno dýchá a musí to být procedurálně správně, včetně časových limitů. Jako perlička na dortu je, že v tom nahazujeme batohy, bereme zbraně a nějakých 300 metrů se v tom vracíme zpátky na místo budování obrany. No luxus!
Po upoceném shazování pláštěnek pokračujeme v budování obrany a jde nás vystřídat druhá polovina čety. Mají tam někde záděr, takže máme spoustu času na vytunění okopů, včetně maskování a podloží. Zároveň už si v lesíku vybíráme místo pro večerní oheň a bivaky. Po návratu druhé skupiny dostáváme info o možném pohybu nepřítele, takže „Do okopu k boji!“, odjišťujeme a čekáme. Nepřítel se objevuje a my na něj pálíme jednotlivě i dávkami. Samozřejmě se bavíme o cvičné munici, ale i tak je to opravdu zábava.
Po skončení celé akce, kdy na scénu přišly i dýmovnice a výbušky, a kdy se nám podařilo útok odrazit přichází uklidnění situace a rozkaz zabydlet se. Čas bylo dost, takže přístřešky z ponč stavíme rychle a oheň hoří také za chvilku. Přichází klidová část, vaříme si nafasované kejdy, odpočíváme a rozdělujeme si hlídky. Na mě se dvěma kolegy vychází hned ta první do půlnoci. Postupně se lehce ochlazuje a nic zásadního.
V půlnoci tedy budíme další další směnu a je čas na kutě. Spí se celkem dobře, ale před čtvrtou mě budí příroda a tak lezu z vyhřátého spacáku a pak mám problém zabrat. Zvedl se totiž vítr a v korunách stromů našeho lesíku dělá neskutečný hluk, u kterého se jen těžko usíná. Vzdávám to a přidávám se ke hlídce, která už plánuje vzbudit poslední směnu. Také neodchází spát. Za hodinku a půl se vstává a nikomu se už nechce absolvovat druhé vylézání z tepla. Díky větru se totiž také celkem ochladilo.
O půl šesté je budíček a máme hodinu a půl na snídani, sbalení všeho, uhašení ohňů atd. V sedm nástup a čekáme na další rozkazy. Držíme rozdělení na dvě družstva z předchozího dne. Každé družstvo dostává losem určeného raněného, o kterého je třeba se postarat. Zatímco na nás vyšel dvoumetrový stokilový dlouhán, druhé družstvo mělo kliku a „padnul“ jim jen takový střízlík. Raněný je na noze a je třeba jej odnést.
Takže jedni dostávají od instruktora info o bezpečné trase odsunu, druzí ošetřují raněného škrtidlem a třetí staví provizorní nosítka. Čekají nás cca 4 kilometry na stanovené místo. Je to dost záhul. Nosítka stavíme tak, aby každý ze čtyř nosičů mohl svoji část držet oběma rukama. V zadu ještě jeden dopomáhá na prostředku. Střídáme se po velice krátkých úsecích a i když jsme vyflusnutí, máme celkem slušné tempo a jen asi dvě zastávky na úpravu lůžka, nebo vrstev pod blůzami. Konečně procházíme na určené místo a spokojení z týmové práce rozebíráme a rušíme lehátko. Zanedlouho už štrádujeme zpět do Vyšpointu, kde se setkáváme s druhým družstvem.
Následuje čištění zbraní na učebně a pak ještě očista veškerého materiálu, protože v následujících dnech jej budeme vracet. Takže sušení, čištění, lepení, shánění poztrácených součástek a tak. Je to nekonečné, ale holt to musí být. Na večeři odcházíme značně unavení. Nejsem jediný, kdo toho moc nenaspal. Naštěstí ukončovací nástup nás už jen instruuje na nedělní testování teoretických znalostí a zároveň dostáváme osobní volno na regeneraci a samostudium, u kterého instruktorovi nevadí, když usneme.
A tak jsem na posteli, vysprchovaný, unavený a zatímco kolegové ještě procvičují některé znalosti, mě se zavírají oči při psaní těchto řádek. Takže to zabalím a hurá display, co se v noci nestihlo. Zítra bude potřeba ukázat se i teoreticky.
Komentáře