Je to až k neuvěření, ale celý kurz končí. Rozhodně nemůžu říct, že by těch 6 týdnů uteklo jako voda. Občas se to neskutečně vleklo, jako třeba když jsme trávili čas stáním v kruhu na Kozí horce a poslouchali výklad před tím, než došlo na praktickou, a do toho fučelo a zalézalo za nehty až běda. Jindy to ale zase utíkalo tak, že jsem si ani nevšiml, že je najednou den pryč. To když byl program tak naplněný, že pomale nebyl čas na záchod, při střelbách, nebo přesunu na delší vzdálenosti.
Úterý se neslo v duchu dostrojování výbavy. To se neslo opět v duchu dlouhého čekání, které je prostě v armádě standardem. Fasujeme letní maskáče, košile pod balistiku, sváteční uniformy a spousty dalších věcí. Cpeme to do jezevců a přemýšlíme, jak to asi všechno odvezeme. Já to ještě zvládnu, Luca pro mě dorazí autem, ale někteří jsou z daleka a jedou domů třeba vlakem. Já mám odhadem 50-60 kilo materiálu, rozložených do mého báglu, jezevce a velkého pytle na odpad.
Ve středu bylo čekání na cokoliv proložené pokecem s velením výcvikového kurzu. To bylo během další zpětné vazby, kterou jsme tentokráte sepisovali na předtištěný dotazník. Každý měl možnost otevřeně říct, jak se mu zamlouval kurz, program, instruktoři, ubytování a podobě. Strhla se tu zajímavá diskuze a snad se podařilo dát podněty tak, aby to měly další kurzy zajímavější.
V průběhu se také dělá nácvik na přísahu. Dupačka i statika. To znamená nástup, slavnostní pochod a také to, co se dělá během nastoupení před velitelem. Občas to jde, občas míň. V průběhu jsou k nám zamíchaní členové třetí čety. Jsou to tzv. druhoblokaři, čili ti, co kurz v polovině přerušili a teď jej dodělávají. Je jich tudíž jenom pár a tak nemá smysl, aby tvořili samostatný celek pro nástupu.
Čtvrtek už se nesl ve stylu balení zbytků věcí, vyhazování těch nepotřebných a všeobecně uvolněnější morálky na ubikacích. Takže pokud není konkrétní rozkaz, chodí se k automatu na kafe a dobroty, hrají se karty, sedí se na telefonech. Také probíhá dopoledne nácvik na generálku a odpoledne generálka přísahy. Už jsou přítomní i relativně vysocí funkcionáři a také nám k tomu konečně hraje živá hudba, takže se mnohem lépe drží krok.
Přísahu čte nejlepší voják kurzu. Ten se pozná podle počtu dosažených bodů za všechny bodované aktivity (meškání a úlevy, teoretické testy, praktické testy, komplexáky, střelby a podobně). V našem kurzu je to někdo z 1. roty s 249 body z možných 250, což je naprosto fantastický výsledek. Já jsem měl 235 a jsem vlastně spokojený. Mimochodem alespoň prozatím platí, že přísahu čtou vždy jenom VZP, takže AZ mají smůlu.
Čtvrtek se chýlí ke konci a večer už všichni myslí jenom na konec. Jak se shledají se svými blízkými po přísaze, nebo příjezdu domů, co si dají jako první jídlo, s kým půjdou na pivo a co budou dělat. Nemám to jinak. S Lucou a holkama jsem v neustálém kontaktu, ale už se nám po sobě stýská.
Je pátek ráno. Poslední vyklízení bordela z pokoje. V šest je nástup, pokoje se odevzdávají a po snídani se sem už nevrátíme. Na snídani jsou koblihy, tvaroháček a poté ještě fasujeme studený oběd ve formě bagety. To všichni ‚oceňují‘ a po příchodu na vyčkávací stanoviště (učebna) probíhá vzájemná snaha si tu dobrotu vnutit.
Na učebně máme dost času. Je cca půl osmé a nástup je za dvě hodiny. A tak sepisuju poslední článek přímo z Vyšpointu. Přísaha začíná přesně v deset a cca kolem dvanácté nás snad propustí. Co nevidět určitě sepíšu nějaké shrnutí horkou jehlou. Všeobecné poznatky a dojmy a časem, až usedne prach určitě i nějaké větší shrnutí toho, o čem je KZP ve Vyšpointu.
Komentáře