Čtvrtek byl ve znamení praktických ukázek v terénu. Ještě než došlo na výšlap do prostoru, byli jsme seřazeni venku na trávníku a došlo na kontrolu malých polních. Aby bylo jasno, neustále s sebou máme batohy, ve kterých je povinná výbava typu tři litry vody, pončo, mapa, rukavice, nákoleníky, hluchátka, čištění na zbraně i boty a podobně. Těch položek je cca 16 a musí být v batohu neustále. Došlo na tzv. cigánskou, kdy se veškerý obsah batohu vyskládal a jak velící hlásil každou jednotlivou věc, bylo třeba ji zvednout nad hlavu. Kdo neměl, bylo zaznamenáno. Rekordmanům chybělo až šest věcí a to už byl teda celkem oser. Já jsem si už už myslel, že mám tentokráte všechno úplně v cajku, až do chvíle, kdy došlo na kontrolu čutor. Ty musí být neustále doplňovány a to jsem ráno na snídani neudělal, takže mi v ní polovina obsahu chyběla. Poučení pro příště.
Na kozí horce jsme si krom, manipulace se zbraněmi, kterou je třeba opakovat neustále dokola, konečně splnili dětské sny o válečném malování po prvním shlédnutí Komanda, nebo Predátora. Je to tak, nafasovali jsme zelenou a černou a za pomocí víček od nerezových ešáků, coby zrcátek, jsme se jali malovat si ksichty. Je zajímavé, že chlapy to bavilo víc než ženské a taky s tím byli rychleji hotoví. Jeden by čekal, že dámy jsou v nanášení kejdy na obličej zvyklé a budou vědět co a jak. Došlo pak na rozdělení na dvě poloviny, v prostoru jsme se pak schovali a ti druzí nás zkoušeli odhalit. Jasně, že pokud víte cíleně, že tam někdo je, tak se na to zaměříte a pomůže jenom hejkal. Nicméně pro potřeby skrytí před nic netušící patrolou naprosto dostačující.
Po obědě došlo na taktiku útoku za použití buddy systému a granátů. Mimo jiné také taktické a bojové přebíjení pušky. Konečně opravdu dost zábavné věci. Bohužel v tom velkém počtu se musí čekat na ty nejslabší a tak se to nestihne dostatečněkrát zopakovat a procvičit. Tady bych dost ocenil rozdělení na třeba tři kategorie, podle schopností, ale holt není k dispozici tolik instruktorů a i celkový alokovaný čas v kurzu je dost ořezaný. Bude potřeba docvičit na dalších kurzech už ve službě. Našli jsme se tam každopádně skupinka, kteří by toto ocenili víe do hloubky, protože základní návyky ani rutiny nám úplně problém nedělají.
Protože se zbraně na víkend odevzdávají, bylo třeba je vyčistit a to i přes to, že se z nich nestřílelo. Takže po taktice šup na učebnu a hr na to. Některé dámy si proaktivně umyly fazonu, což velice nelibě nesl rotmistr Kryštof, protože tím porušily jednotnou ústroj. Poslal tedy rotného na ubikace pro barvy a děvčata musela na učebně nanést maskování znovu. Inu, je třeba dělat jen to, co je nám řečeno. Během pucování kvérů jsme si odskočili na večeři a po ukončení činnosti zpět na ubikace. Tam jsme byli na nástupu vyzváni k tomu, abychom si do tří minut doběhli pro batohy. Došlo na další cigánskou a tentokráte to bylo i s tradiční poetickou přednáškou od rotmistra na téma, proč máme s sebou mít jednotlivé části výstroje v batohu a že to neděláme a je to chyba a sereme na to a to sere jeho, ale on se učí ovládat se, i když mu to ne vždycky úplně jde a blížíme se k hranici, kdy ho fakt už totálně nasereme. Ano, takto zhruba jedou jeho proslovy a přednášky, přesně tak, jak je vidět na videu v jednom z předchozích příspěvků. Do postele lezeme relativně zbití jak psi, konečně volno.
Páteční program je tradičně ve volnějším duchu. Po snídani nás čeká v kině přednáška na kyberbezpečnost od milé paní kapitánky. Velká škoda, že to proletěla velice rychle, protože zrovna tohle mohlo být zajímavé téma klidně na tři hodiny. Hodinovka potom na téma zdravotnického zřízení v armádě byla o dost nudnější – rozuměj nezáživná a nic nedávající – a ještě podávaná panem doktorem, který by klidně mohl pracovat jako anesteziolog. Pohodlně zvládl uspat sto lidí naráz během deseti minut. Po přednáškách vracíme zbraně do výzbrojáku jdeme na oběd. Na učebnách potom řešíme opravy/výměny atombordelu, protože to má většina v dezolátním stavu. Na baráku potom ještě měníme s výkoňákem některé vadné součástky typu střelecké brýle a gripy.
Odpolední program se pomalu překlenuje do víkendového režimu. Nemusíme chodit ve střelecké ústroji (blůza zahrnutá do gatí a horní část bojového opasku na gatích), není třeba mít pistolové pouzdro, ani batoh. Dokonce máme první víkend dovoleno chodit venku bez opasku přes blůzu, jako mazáci. Jdeme tak už na večeři a všichni se na nástupu shodujeme, že si připadáme nazí, jenom v uniformě bez ničeho dalšího. Holt už zelenáme. V polovině pochodu na jídelnu volá velící protijdoucí roty na toho našeho, že máme mít ešusy, načež děláme otočku a vracíme se na ubikace. Pod baráky rotný hlásí, že je na nás, jak rychle budeme zpátky nastoupení a bereme to jako výzvu. Napodruhé tedy pochodujeme k jídelně, abychom se na místě dozvěděli, že samozřejmě ešusy budeme potřebovat až od zítra, kvůli plánované odstávce myčky. Tohle asi komentovat nebudu 🙂
No a zítra máme dopoledně opět nějakou dobrovolně povinnou přednášku, pak odchod k volbám a po obědě další. Takže zase zítra!
Komentáře