Šestý a zároveň poslední týden základního výcviku započal. Máme za sebou veškeré cvičné a hodnocené činnosti. Poslední, co musíme zvládnout, je správně napochodovat na přísahu, tam nějaký čas vydržet v pozoru, nebo pohovu a ve správný čas říct dohromady pět slov.
Ráno jsme nejdřív vrátili špiny (dvě sady obnošených gatí a blůz) a goráče. Poslouží dalšímu kurzu k válení se po zemi při plazení během taktiky, ležení při kopání okopu a v okopu a podobným činnostem, u kterých by mohly dojít k nenávratné újmě.
Následovala výstupní lékařská prohlídka, která proběhla velice zběžně (díky Bohu) a po obědě byl čas si zapochodovat. Nutno říci, že všechno bylo protkáno všudypřítomným čekáním, povětšinou venku. Což, vzhledem k teplotám lehce nad nulou, nebylo, hlavně zrána, úplně to nejpříjemnější. Ale tak už to tady chodí, no.
U pochodování jsme si prošli zhruba celý ceremoniál. Vztek střídal zoufalství během změn směrů a snahy udržet společné tempo. Není vůbec jednoduché v padesáti lidech udržet stejný krok i během zatáčení, nebo střídání pochodového a pořadového kroku. U ceremoniálu nás povede muzika a na to všichni spoléháme.
Po obědě jsme opět na ubikacích. Tak nějak je ten režim trochu klidnější, nehoníme se na jednotlivé výuky a zaměstnání. Pokračujeme v obnově bojeschopnosti, což v praxi znamená, že po páté pucujeme věci, které budeme vracet, kontrolujeme dění ve světě a čekáme co bude. Přichází rotný, namátkově si vyžádá od dvou kolegů rozebrání zbraně a provádí kontrolu vyčištění.
Za dvacet minut už stojíme před budovou a mašírujeme na čištění. Přivelení instruktoři s námi na učebně hrají hru „vy si myslíte, že už to máte čisté?“. Hra spočívá v tom, kdo pochopí, že pokud řeknou, že zbraň nebude čistá, dokud nebude 1730, tak prostě čistá nebude, i kdyby byla. A oni samozřejmě vědí, kam tím čistým uchošťourem zašťourat, aby byl špinavý. Někteří to samozřejmě průběžně zkouší, ale je to předem prohraný boj.
Daná hodina se přiblížila a po večeři se přesunujeme na aulu. Bude diskuze se štábním praporčíkem na téma naší zpětné vazby k organizaci kurzu, ubytování, programu, jídlu a instruktorům. Jestli jim tu na něčem záleží (krom toho nás něco naučit), tak je to způsob, jakým průběh celého kurzu zlepšit. Z toho důvodu u podobných diskuzí nejsou přítomní naši instruktoři a velící zajímá náš názor bez obalu, po vojensku napřímo.
Po osmé jsme už zpátky na ubikacích. Dostáváme povel na převlečení do sportovního a instruktoři nás navštíví s rychlým poučením o tom, jak na barety. Čili nasazení odznaků, jejich natvarování a podobně. Než dojdou k nám na pokoj, krátíme si čas kartami s naraženými barety na hlavách, případně u toho píšeme rodinám a známým.
Po instruktáži se pakujeme do sprch a ejhle, desátá hodina je tu a s ní další den pryč. A mě už se oči zavírají takže to balím. Tak zas třeba zítra.
Komentáře